Z kanceláře do světa: Jak jsem díky digitálnímu marketingu získal svobodu cestovat a žít naplno

Když jsem před třemi lety seděl v klimatizované open-space kanceláři jedné brněnské korporace a sledoval skrz okno letní déšť, netušil jsem, že za pár měsíců budu stejnou práci dělat z pláže v Thajsku. Dnes, zatímco píšu tento článek, sedím na terase kavárny v horách severní Itálie. Odpoledne si půjdu zaběhat a večer možná vyrazím s místními přáteli na skleničku. Mezitím zvládnu dokončit kampaně pro dva klienty a mít videohovor s třetím. A to vše díky tomu, že jsem objevil sílu digitálního marketingu a možnosti, které nabízí.

Jmenuji se Jakub a chci se s vámi podělit o svůj příběh – jak jsem z manažerské pozice v marketingu přesedlal na digitální nomádství a specializaci na PPC kampaně. Není to příběh o cestovatelských influencerech s miliony sledujících. Je to příběh o obyčejném chlapovi, který našel způsob, jak spojit práci, kterou umí a která ho baví, s životním stylem, po kterém toužil.

Den, kdy mi došlo, že chci změnu

V korporátu jsem strávil téměř pět let. Práce marketingového specialisty byla zajímavá, dobře placená a nabízela spoustu možností kariérního růstu. Ale časem jsem začal pociťovat stále větší prázdnotu. Každý den jsem trávil hodiny na poradách, vyplňoval reporty a posílal e-maily. Kreativní práce, kvůli které jsem kdysi do marketingu šel, tvořila jen zlomek mé pracovní náplně. A co bylo horší, na svoje koníčky a vášně jsem neměl čas ani energii.

Zlom přišel během jedné dlouhé služební cesty do Berlína. Měl jsem po oficiálním programu volný večer a rozhodl jsem se projít se po městě. V jedné kavárně jsem si všiml skupinky lidí pracujících na noteboocích. Dali jsme se do řeči a ukázalo se, že jsou to digitální nomádi – programátoři, designéři a marketéři, kteří pracují na dálku pro klienty z celého světa a cestují, kam se jim zachce.

To, co mě zaujalo nejvíc, nebyla ani tak jejich svoboda cestovat (i když ta byla samozřejmě lákavá), ale spíš jejich nadšení pro práci. Mluvili o svých projektech s jiskrou v očích, kterou jsem u sebe i kolegů už dlouho neviděl. Jejich práce nebyla jen způsobem, jak zaplatit účty – byla integrální součástí jejich životního stylu, něčím, co je skutečně naplňovalo.

Tehdy mi to docvaklo: problém není v marketingu jako takovém. Problém je v tom, jak a pro koho ho dělám. Tu noc jsem do svého cestovního deníku napsal: "Za rok už nebudu sedět v kanceláři. Najdu způsob, jak dělat marketing po svém."

První kroky na cestě ke svobodě

Po návratu z Berlína jsem začal intenzivně studovat možnosti práce na dálku v marketingu. Rychle jsem zjistil, že z celého širokého spektra marketingových disciplín jsou právě digitální kanály, zejména PPC reklamy, nejvhodnější pro remote práci. Výsledky jsou snadno měřitelné, komunikace může probíhat online a klient vlastně nepotřebuje, abyste seděli v kanceláři – zajímají ho především výsledky.

V té době už jsem s PPC kampaněmi měl zkušenosti z korporátu, ale spíš jako součást širší marketingové strategie. Rozhodl jsem se proto prohloubit své znalosti a specializovat se přímo na tento segment. Absolvoval jsem několik kurzů, získal certifikace od Googlu a Facebooku a začal experimentovat s vlastními malými kampaněmi.

První krok byl nejtěžší – najít odvahu odejít ze stabilního zaměstnání. Rozhodl jsem se pro postupný přechod. Domluvil jsem si s šéfem zkrácený úvazek (4 dny v týdnu) s tím, že jeden den budu věnovat vlastním projektům. I to byl risk, ale menší než dát okamžitou výpověď.

Svůj první "freelance den" jsem strávil přípravou jednoduchého webu, vytipováváním potenciálních klientů a stanovením služeb, které budu nabízet. Zaměřil jsem se na menší firmy v Brně, které potřebovaly pomoc s digitálním marketingem, ale nemohly si dovolit velké agentury.

Získat prvního klienta bylo překvapivě snadné – byla to malá rodinná firma vyrábějící designové doplňky pro domácnost. Původně chtěli jen poradit s jejich existující PPC reklama Brno, ale když viděli moje nadšení a výsledky prvních optimalizací, svěřili mi správu celého jejich online marketingu.

Moment, kdy jsem si uvědomil, že to funguje

Po třech měsících práce na částečný úvazek jsem měl tři stálé klienty a příjem, který pokrýval zhruba polovinu mého korporátního platu. Stále to nestačilo na plné živobytí, ale bylo to dost na to, abych si řekl: "Je čas skočit do toho naplno."

Dal jsem v práci výpověď a současně jsem si sbalil kufr a zarezervoval dvouměsíční pobyt v Portugalsku. Byl to můj test – pokud dokážu úspěšně pracovat z jiné země, udržet stávající klienty a získat nové, znamená to, že můj plán je životaschopný.

První týden v Portugalsku byl náročný – musel jsem si zvyknout na nové prostředí, vyřešit praktické věci jako stabilní internet a tiché místo pro videohovory. Ale pak přišel moment, který nikdy nezapomenu. Seděl jsem na terase s výhledem na Atlantik, dokončoval jsem report pro klienta a uvědomil jsem si, že právě takto si představuji svůj pracovní život. Ne jako neustálé dovolené (jak si mnoho lidí digitální nomádství představuje), ale jako svobodu vybrat si, odkud chci pracovat a jak si zorganizuji svůj den.

Ten měsíc jsem navíc získal dva nové klienty – jednoho na doporučení a druhého, překvapivě, přímo v Portugalsku. Byl to majitel surfové školy, který chtěl přilákat více zahraničních studentů. Po rozhovoru v místní kavárně mi svěřil svůj marketing s tím, že pokud mu pomůžu zaplnit letní kurzy, bude mi platit částečně penězi a částečně lekcemi surfování. Kdo by takovou nabídku odmítl?

Výzvy digitálního nomádství, o kterých se nemluví

Sociální média jsou plná idylických obrázků digitálních nomádů pracujících na pláži se zápalem slunce v pozadí. Realita je, jak už to bývá, trochu složitější. Rád bych se podělil o několik výzev, kterým jsem musel čelit a na které jsem nebyl úplně připravený.

První velkou výzvou byla samota. I když jsem introvert a potřebuji hodně času sám pro sebe, po několika týdnech bez hlubších sociálních kontaktů jsem začal pociťovat určitou izolaci. Člověk na cestách potkává spoustu lidí, ale většina vztahů zůstává na povrchní úrovni. Naučil jsem se aktivně vyhledávat komunity podobně smýšlejících lidí – ať už v coworkingových centrech nebo na setkáních digitálních nomádů. Právě tyhle komunity se často staly zdrojem nejen přátelství, ale i pracovních příležitostí.

Druhou výzvou byl time management. Bez pevné pracovní doby a struktury, kterou poskytuje kancelář, je snadné sklouznout do extrémů – buď pracovat příliš mnoho (protože práce je všude kolem vás), nebo naopak prokrastinovat a nechat se rozptylovat novým prostředím. Vypracoval jsem si systém, kde mám jasně oddělený pracovní a volný čas. Obvykle pracuji ráno, kdy jsem nejproduktivnější, pak si dám delší pauzu na oběd a průzkum okolí, a k práci se vrátím pozdě odpoledne nebo večer na pár hodin.

Třetí výzvou byly praktické aspekty práce na cestách – spolehlivé internetové připojení, tiché místo pro hovory, ergonomické pracovní prostředí. Zjistil jsem, že stojí za to investovat do kvalitního vybavení – dobrých sluchátek s mikrofonem, ergonomické cestovní klávesnice a držáku na notebook, který zabraňuje shrbení. Také jsem si oblíbil aplikace, které umožňují vyhledat vhodné pracovní prostory v novém městě.

Ale možná nejnáročnější výzvou bylo naučit se říkat "ne". Když děláte něco, co mnoho lidí považuje za sen, budete čelit spoustě žádostí – kamarádi, kteří se chtějí navštívit během vaší pracovní doby; klienti, kteří předpokládají, že když jste v Thajsku, jste vlastně na dovolené a můžete být k dispozici 24/7; nebo perspektivní projekty, které zní zajímavě, ale odvedou vás od vaší hlavní specializace. Musel jsem se naučit stanovit jasné hranice a prioritizovat – jak svůj čas, tak své pracovní zaměření.

Jak se změnil můj přístup k práci

Největší změna, kterou tenhle životní styl přinesl, nebyla ani tak v tom, odkud pracuji, ale v tom, JAK pracuji. V korporátu jsem často trávil osm a více hodin denně prací, která by se dala zvládnout za polovinu času, jen abych "byl přítomen" a vypadal zaneprázdněně. Teď se soustředím čistě na výsledky.

Moje práce s PPC kampaněmi má jednu velkou výhodu – výsledky jsou velmi dobře měřitelné. Klienty nezajímá, jestli jsem strávil optimalizací kampaní dvě hodiny nebo osm. Zajímá je, jestli se zlepšil konverzní poměr, snížila cena za akvizici nebo zvýšil celkový obrat. Tohle zaměření na výsledky místo na odpracované hodiny mi umožňuje organizovat si čas mnohem efektivněji.

Další zásadní změnou bylo, že jsem se mnohem víc zaměřil na edukaci klientů. V agenturách a korporátech je běžné držet si určité know-how jako konkurenční výhodu. Já jsem zjistil, že pravý opak je výhodou pro mě. Čím víc moji klienti rozumí tomu, co pro ně dělám, tím víc oceňují moji práci a tím lepší máme vztah. Pravidelně je učím základům PPC reklamy, vysvětluji jim metriky a ukazuji, jak sami mohou interpretovat výsledky.

Tahle transparentnost vedla k mnohem důvěrnějším a dlouhodobějším vztahům. Dnes spolupracuji s některými klienty už více než dva roky a vztah přerostl od čistě obchodního k osobnímu. Vědí, že mi na jejich podnikání skutečně záleží, a já mám radost z jejich úspěchů.

Jak mi při rozvoji byznysu pomohla spolupráce s agenturou

Po zhruba roce na volné noze jsem narazil na dilema, které zná asi každý freelancer. Měl jsem více zakázek, než jsem dokázal sám zvládnout, ale zároveň jsem nechtěl najímat zaměstnance a zakládat vlastní agenturu – odporovalo by to svobodě, kterou jsem si vybudoval.

Řešení jsem našel ve spolupráci s agenturou PPC profits. Po několika úvodních schůzkách jsme nastavili model, který funguje pro všechny zúčastněné strany: Já zůstávám hlavním kontaktem pro klienty, starám se o strategii a komunikaci, zatímco technickou implementaci, rutinní optimalizace a reporting částečně zajišťuje agenturní tým.

Tento model má několik výhod. Pro mě to znamená, že mohu obsluhovat více klientů a přitom si udržet flexibilitu. Pro klienty to znamená, že mají osobní přístup a přímou komunikaci se mnou, ale zároveň za sebou sílu celého týmu specialistů. A pro agenturu je to způsob, jak získat klienty, o které by se jinak možná neucházela.

Prakticky to funguje tak, že na začátku spolupráce s novým klientem společně s agenturou nastavíme strategii a rozdělení úkolů. Pak pravidelně koordinujeme kroky, sdílíme postřehy a vyhodnocujeme výsledky. Pro klienta je to naprosto transparentní – ví, že část práce deleguju, ale také ví, že za konečný výsledek ručím já.

Tato spolupráce mi umožnila růst, aniž bych se vzdal svobody cestovat. Dnes mohu být třeba měsíc v horách bez stabilního internetu a vím, že základní správa kampaní bude fungovat díky týmu, který mám za zády.

Praktické tipy pro začínající digitální nomády

Pokud vás můj příběh inspiroval a uvažujete o podobné změně, rád bych se podělil o několik praktických tipů, které by vám mohly cestu usnadnit:

Začněte s přechodným obdobím. Nemusíte hned dát výpověď a odletět na druhý konec světa. Zkuste si práci na dálku nejprve v menším měřítku – vyjednejte si jeden den práce z domova, pak zkuste týden pracovat z jiného města v ČR. Postupně zjistíte, co vám vyhovuje a jaké výzvy budete muset řešit.

Budujte si specializaci. Obecných marketérů je na trhu hodně, ale specialistů, kteří do hloubky rozumí konkrétní disciplíně, je mnohem méně. Já se zaměřil na PPC reklamy, ale může to být SEO, e-mail marketing, obsahový marketing nebo cokoli jiného, co vás baví a v čem můžete vyniknout.

Vytvořte si finanční polštář. Než se vydáte na cestu digitálního nomáda, našetřete si alespoň na tři až šest měsíců základních životních nákladů. První měsíce mohou být finančně náročné a tento polštář vám dá klid přečkat počáteční výkyvy.

Investujte do kvalitního vybavení. Dobrý notebook, sluchátka s mikrofonem, záložní internet (třeba ve formě datové SIM karty) – tohle všechno jsou investice, které se vám mnohonásobně vrátí v podobě spolehlivosti a profesionality.

Najděte si svůj rytmus. Každý jsme jiný – někdo je nejproduktivnější ráno, jiný v noci. Někdo potřebuje pevnou rutinu, jiný preferuje flexibilitu. Experimentujte a najděte si pracovní režim, který vyhovuje právě vám. To je ostatně jedna z největších výhod tohoto životního stylu – můžete pracovat způsobem, který maximalizuje vaši efektivitu a spokojenost.

Závěrem: Svoboda s odpovědností

Když se dnes ohlédnu za svou tříletou cestou od korporátního zaměstnance k digitálnímu nomádovi, nevidím jen změnu pracovního prostředí. Vidím kompletní transformaci vztahu k práci, k času a k životu jako takovému.

Digitální marketing, a konkrétně PPC reklamy, mi poskytly nástroj k této transformaci. Díky nim mohu pracovat odkudkoli, pro klienty z celého světa, a přitom si udržet slušný a stabilní příjem.

Ale s touto svobodou přichází i odpovědnost – k sobě, ke klientům, k řemeslu. Už nemám nad sebou šéfa, který by mi říkal, co a jak mám dělat. To znamená, že všechna rozhodnutí, ať už dobrá nebo špatná, jsou moje vlastní. Tato odpovědnost je někdy těžké břemeno, ale zároveň je to ten nejsilnější motor osobního i profesního růstu.

Nejdůležitější lekcí, kterou jsem se naučil, je, že digitální nomádství není útěk od práce – je to jiný způsob, jak k práci přistupovat. Není to o tom pracovat méně, je to o tom pracovat smysluplněji. Není to o tom být neustále na dovolené, je to o tom integrovat práci do života způsobem, který vám umožní žít naplno každý den, nejen o víkendech a dovolených.

A to je ten skutečný luxus 21. století – ne drahé hodinky nebo auto, ale svoboda určovat si, jak strávíte svůj čas a s kým ho strávíte. Jestli digitální marketing a konkrétně PPC reklama je to, co vám tuhle svobodu může přinést, pak rozhodně stojí za to jí věnovat svůj čas a energii.