Proč se vyplatí spořit pravidelně i malé částky

Tisícikoruna měsíčně se zdá bezvýznamná, dokud neuběhnou tři roky. Pak je z ní třicet šest tisíc, a to i bez jakéhokoli úroku. Pravidelné spoření vítězí nad odkládáním velkého kroku, protože ho nepotřebuje začínat rozhodnutím. V příkladu Evy uvidíte, jak malé částky rostou a kde obvykle uvíznou. Čísla jsou ilustrační.

Eva a její tisícovka

Eva dostává výplatu každého desátého v měsíci a nastaví si trvalý příkaz na 1 000 korun. Peníze odejdou hned druhý den, takže ji nelákají. Za rok má 12 000 korun, za pět let 60 000 a za deset let 120 000, a to bez úroků.

K tomu časem přibudou úroky ze spořicího účtu, které jsou ovšem proměnlivé. Proto s nimi v plánu Eva nepočítá a bere je jako příjemný bonus. Rozhodující je, že kapitál vzniká automaticky.

Kdyby čekala, až bude mít navíc deset tisíc najednou, nejspíš by nezačala vůbec.

Proč automat poráží dobrý úmysl

Při ručním spoření se každý měsíc rozhodujete znovu. Jednou se objeví sleva, jindy narozeniny a peníze zůstanou nevyužité. Automatický převod rozhodnutí odstraní a zbytek rozpočtu se přizpůsobí.

Zasloužilé je nastavit převod hned po výplatě. Co zůstane po výdajích, často nezbude vůbec. Spoření funguje, když je prvním výdajem měsíce.

Částku zvolte tak, abyste ji nemuseli měnit při první nepříjemnosti. Raději nižší a stálá než ambiciózní a přerušená.

Kam peníze ukládat

Na rezervu se hodí účet, ze kterého jdou peníze kdykoli vybrat a který není vázaný. Spořicí účet u banky s pojištěním vkladů přináší nízké, ale jisté riziko. Sazby a podmínky se mění, proto je pravidelně porovnávejte.

Dlouhodobější cíle, například na stáří, řeší jiné produkty. U nich je třeba počítat s poplatky a kolísáním hodnoty. Před volbou si přečtěte podmínky a případně se poraďte.

Rezervu nikdy neinvestujte do produktů, které nelze rychle zpeněžit. Smysl má právě dostupnost.

Kolik spořit

Jako výchozí orientace slouží rezerva na tři až šest měsíců běžných výdajů. Pokud vyděláte 30 000 korun a vyžijete 24 000, cíl je 72 000 až 144 000 korun. Při spoření dvou tisíc měsíčně ho dosáhnete za tři až šest let.

Vyšší částku si můžete dovolit, jakmile se zbavíte nejdražších dluhů. Pokud splácíte půjčku s vysokým úrokem, může se vyplatit nejdřív ji snížit. Rezervu ale úplně nezanedbejte.

Nepřehánějte to. Spoření, které vás nutí odepřít si jídlo, nevydrží.

Co spoření nejčastěji naruší

Největším nepřítelem jsou nečekané výdaje: oprava pračky, zubař, pokuta. Jejich pokrytí z rezervy je přesně účel, ke kterému slouží. Po použití rezervu doplňte a nezoufejte, že klesla.

Druhým rizikem je zvyk si peníze půjčovat „jen dočasně“. Každé vybrání pak posouvá cíl. Oddělte rezervní účet od běžného, ať je odběr trochu pracnější.

Třetím je nuda. Jednou za rok si částku zvyšte o procenta nebo o pár stovek, když dostanete přidáno.

Kdy částku navýšit

Zvýšení platu, konec splátek nebo menší nájem jsou vhodné okamžiky. Přidejte aspoň polovinu nového volného obnosu do spoření. Zbytek si nechte na život.

Každé pololetí projděte výdaje a poznamenejte si, co se změnilo. Rozpočet se vyvíjí a spoření s ním. Zkontrolujte i sazbu úročení.

Po dosažení rezervy založte druhý účet na konkrétní cíl, třeba dovolenou. Dvě oddělené nádoby udrží přehled.

Zdroje

• Česká národní banka
• Garanční systém finančního trhu